Téma:

Muj sen

www.lidovky.cz/video-amateri-vystrelili-...1_135241_ln_veda_mev

Ahoj Romane ,
Příspěvky o Qu8k-u Dereka Devilla i o pokusech o získání Carmackovi ceny již zde byli, ale každý dobře zdokumentovaný a úspešný velký projekt „neprofesionální“ či nekomerční rakety je vždy zajímavý a působivý.

Další stránkou je i podvědomá touha něco takového také zkusit, nebo aspoň vidět na vlastní oči a slyšet! Kdo z nás by nechtěl osobně zažít, vidět a slyšet start Shuttlu nebo Protonu, či Ariane.

Proto je i tak populární stavba „velkých“ modelů raket. Dojem ze startu i letu modelu na motorek 10Ns a váze desítek gramů, nebo modelu s motorem o impulzu až do 2500 Ns s hmotností 18 kg a délkou 3 metry je opravdu neporovnatelným a silným zážitkem.

Píšeš „můj sen“.
Sny jsou velmi silnou motivací i pro rakeťáky. Pouze budeš muset při jejich realizaci bojovat se spoustou omezujích faktorů, jako například materiálové možnosti, peníze, prostor pro stavbu, ale i zákony. Zákony nejenom právní, ale ještě nekompromisnější zákony fyzikální.

Právě překonávání problémů a překážek přináší ty nejlepší zážitky a satisfakci.
Stavba a lety velkých modelů u nás jsou možné, i když ne do velkých či stratosférických výšek.

Mimo mnoha dalších problémů to jsou geografická a prostorová omezení území našeho státu, velká intenzita leteckého provozu , velká hustota obyvatelstva a z toho vyplývající bezpečnostní problémy a rizika. Start a let „modelu“ s dostupem 30-50 km, hmotností desítek či stovek kg představuje komplex mnoha problémů. Balistický dolet takového modelu je cca 60-100 km, plus silná výšková proudění různých směrů a také možné selhání jednotlivých komponent modelu, by proměnily obrovské území na vojenský polygon s „projektilem“ podstatně těžším než granát 152 mm kanónové houfnice.

Proto se u stavby „velkých“ modelů, modeláři ani nesnaží o dosažení velké výšky, ale spíše o pěkný a stabilní let a hlavně - spolehlivost. I největší zatím postavený a odpálený model rakety – Saturn 5 , Steva Evese ( váha cca 830 kg, délka 11 metrů) letěl do výšky „jen“ kolem 1350 m! A to při použití 9 ks výkonných celokovových motorů s výkonným AP palivem.

Snaha o velké výšky, je také poněkud jen číselná záležitost. Model o velikosti cca 1 metru přestává být volným okem vidět ve výšce cca 400 m ( bez trasovací slože, nebo optiky). Menší , nebo velmi rychlé modely se pouze rychle mihnou a zmizí ze zorného pole diváka a dojem z jejich letu je podstatně menší, než u velkého a vypracovaného modelu s majestátním letem – který dokáže i přistát v zorném poli diváků.
Běžně dosahovaný dostup je do 1 km, aby jsme model nejenom vypustili, ale také i našli ( velké modely a jejich vybavení je už i finančně náročnejší).

Nejlepší je zažít si to osobně. Doufám, že se potkáme na některé naší akci v tomto roce i s některým tvým modelem …
Mirek

Ahoj

o těch problémech s leteckou dopravou jsem četl už i souvislosti vypouštění meteo balonů do stratosfery(musí se nahlásit vypuštění balonu), ale rozdíl je samozřejmě v přistání od rakety

Mě na tom fascinuje, že i v (polo)amaterských podmínkách se dá přiblížit vesmíru.

Až získám a zpracuji nové informace/zkušenosti, pořádně se vylétám, tak bych v budoucnu chtěl postavit vlastní hybridní motor.(článek od Pandy mě velice zaujal)

U raketových modelů je toho stále dost co je mi cizí, nutno ale podotknout že se tomu věnuji poměrně krátkou dobu, ale každý den se snažím získávat nové informace nejenom z téhle stránky ale i doma při stavbě nového modelu

ps: SAturn 5... velmi obdivuji modeláře(jestli se mu tak dá ještě říkat )